Recenze: Davis Cup Tennis (informace o hře)

„Konečně tenis s licencí!“ radovali jsme se. Poprvé a naposled.

Hranice mezi úspěchem a neúspěchem je neuvěřitelně tenká. Naposledy jsme se o tom přesvědčili při hraní Davis Cup Tennisu. Přitom to tak vůbec nemuselo dopadnout: před vydáním vypadala hra báječně, autoři se chlubili nejen licencí slavného Davis Cupu, ale také širokou škálou možností a pěknou grafikou. Svá slova ale naplnili jen z poloviny. Grafika je skvělá, hráči vypadají (i přestože je kamera umístěna nezvykle vysoko nad kurt) dobře, a dokonce se počítalo i se sběrači míčků, publikem a rozhodčím. Nabídka herních možností je rovněž neuvěřitelně rozsáhlá, na výběr máte z šestnácti týmů světového formátu. Při samotném hraní bylo myšleno dokonce na to, na jakém povrchu se zápas odehrává...

Jenže k čemu je vysoká stavba bez pořádných základů? Zde problém vězí konkrétně v ovládání. Neuvěřitelně nepřesném, toporném a (těžko se hledá slušnější slovo) zpackaný. Základní činnosti jako zasáhnutí míčku jsou neuvěřitelným problémem. Jediné, čeho jsme byli po hodině hraní bez váhání schopni, bylo podání. Autoři se sice chlubí tím, že můžete s hráčem kromě obyčejných úderů provádět také smeče a kraťasy, my jsme to ale vůbec nezaregistrovali. Málokdy jsme se totiž vůbec trefili do míčku. Hraní má být o zábavě, ne o frustraci.

PLUS: licence Davis Cupu, grafika

MINUS: nepovedené ovládání, nelidská obtížnost

Autor: Martin Demiger

Hodnocení

Grafika
Nápad
Hratelnost

Hodnocení redakce	45 %
Hodnocení čtenářů	0 %

Hodnotit můžete až po přihlášení

Abyste mohli přispívat do diskuse, musíte se přihlásit. Pokud nejste ješte zaregistrováni, tak se zaregistrovat.